Co je arteterapie a jak nám může pomoci

„Při tvorbě s barvami, přírodními materiály či hlínou dochází k uvolnění emocí a napětí, které nám dává možnost nahlédnout na svůj příběh z jiné perspektivy“, říká v rozhovoru o arteterapii Lucie Antes, která přijala pozvání do naší rubriky Potenciál

Potenciál je magazín o seberozvoji, work-life balance, úspěchu, duševní hygieně a důležitosti zdravého životního stylu. Každý měsíc přináší rozhovor s hosty, kteří vynikají ve svém oboru.

Lucie Antes je arteterapeutka, která má zkušenosti zejména s lidmi s duševním onemocněním. Kromě zaměstnání v sociálních službách má také vlastní praxi, ve které se věnuje individuální arteterapii a skupinové terapii. 

Arteterapie je způsob psychoterapie, která klientům pomáhá hlavně ve chvílích, kdy slova nestačí a je těžké se v nich orientovat. Využívá se při ní výtvarné vyjádření, které může mít různé podoby. Práce s hlínou dobře pomáhá vstřebávat vztek a napětí, zatímco například pomocí malby či kresby se dostáváme k tématům ze svého života. Ty pak vidíme vizuálně před sebou a tím se nám snáze pojmenovává, co nám slouží a co by naopak bylo dobré změnit. Arteterapie je velmi široká disciplína, která mimo jiné zahrnuje také práci s dechem, relaxaci, imaginaci, hudbu, vnímání uměleckých děl a mnoho dalšího. 

Lucie, co u vás bylo dřív - výtvarno nebo terapie?

U mě bylo dřív výtvarno, vystudovala jsem střední uměleckou školu. Vnímala jsem, že umění má léčivé účinky, samotnou mě často podporovalo, když mi nebylo dobře a stále mi malba pomáhá. Chtěla jsem lidi provázet, když se jim cesta v životě zamotá. Zjistila jsem, že arteterapie je skvělý pomocník a dala se na studium arteterapie.

V čem je arteterapie specifická oproti ostatním terapeutickým směrům?

Jedinečnost arteterapie skýtá v tom, že čas při ní strávený má svoji vizuální podobu. Tvorba se dá archivovat, později se k ní můžeme vracet, vnímat ji s odstupem, všímat si posunů, které člověk často běžně nevidí. V tom, jak tvoříme obraz, se odráží náš postoj k životu, naše strategie a emoce. Dále také nabízí podporu při změně. Pokud umíme se změnou zacházet na obraze, zvládneme ji pak lépe aplikovat i v běžném životě. Učí nás také zacházet s emocemi. Můžeme třeba výtvarně ztvárnit smutek a dále s ním zacházet – roztrhat ho, přemalovat nebo přijmout tak, jak je. Vše vidíme před sebou. Tvorba je upřímná, vychází z nás, ať si to uvědomujeme nebo ne. Věřím, že pokud člověk rozvíjí tvořivost a zvídavost, mnohem lépe v životě zvládá změny a těžké situace. 

Pro koho je arteterapie vhodná? Mohou ji vyzkoušet lidé, kteří malovat neumí a nemají k umění žádný vztah?

Při arteterapii není vůbec nutné umět malovat. Cílem není vytvořit obraz nebo sochu. Výtvarný artefakt se nijak nehodnotí, jde o proces a uvědomění si toho, co při tvorbě prožíváme. Nabízí možnost reflektovat dílo z hlediska témat či symboliky a také toho, jak se tvorba postupem času mění. To často koresponduje s tím, jak se my sami rozvíjíme. 

Jak arteterapie probíhá? Skupinově nebo jednotlivě?

Arteterapie probíhá individuálně i skupinově, je možné ji využívat i v rodinné či párové terapii. 

Co při ní můžete zažít?

Zažít můžete tvorbu s barvami, přírodními materiály či hlínou, při které dochází k uvolnění emocí a napětí a vy tak máte možnost na svůj příběh nahlédnout z jiné perspektivy. V případě skupinové arteterapie si skrze společnou tvorbu můžete všimnout, jak reagujete ve skupině lidí, jak dokážete spolupracovat, co je pro vás těžké a co naopak můžete využít. Zjistíte, že ostatní lidé mohou řešit podobné věci. Dále také získáte jiný pohled na vaše téma. I vy můžete dalším lidem svůj pohled poskytnout a tím se vzájemně obohacovat. 

Jaké techniky arteterapie jsou vám nejbližší?

V arteterapii mě nejvíce zajímá využití výtvarného materiálu tak, aby byl sám o sobě léčivý. Baví mě skrze tvorbu odbourávat úzkosti a mechanismy, které nás brzdí. Pokud například někdo potřebuje mít v životě vše pod kontrolou až tak, že mu to překáží ve spokojenosti, pomůže mu se v tvorbě uvolňovat skrze vodové barvy, které pod kontrolou nikdy tolik nemá. A v kombinaci s rozhovorem a sdílením se bezpečně učit takové situace zvládat. 

Se kterým technikami nejčastěji pracujete?

Vždy se snažím v daný moment použít techniku či vymyslet téma, které nejlépe skupinu či jednotlivce podpoří. Ve své práci využívám techniky, které podporují hledání silných stránek a jejich rozvoj. Dále pracuji s terapeutickými kartami, technikami pro odpoutávání se od minulosti, užívání si každodennosti. Klienti si uvědomují symboliku barev a vytváří emoční slovníky, ve kterých si popisují, jak prožívají emoce a jak ovlivňují jejich chování. 

Můžete uvést nějaký příklad cvičení? 

Někdy se může stát, že má klient z výtvarného vyjádření strach. Pak využívám techniky pro odbourání těchto obav. Pomoci může například koláž, kresba se zavřenýma očima nebo propojení s hudbou. Zkušenost s odstraněním strachu pomáhá nebát se novot a přijímat nedokonalosti v životě.

Co byste vzkázala našim čtenářům?

Ať se nebojí obrátit na odborníka, pokud se necítí dobře. Některé věci dokážeme sdílet jen s cizím člověkem a terapie je pro toto bezpečný prostor. 

Zpět do obchodu